Shrnutí REACH | Seznámení s evropským nařízením o chemických látkách

Obecně platí, že všechny látky, které nejsou považovány za přírodní a které jsou vyráběny nebo dováženy v množství alespoň jedné metrické tuny ročně, musí být registrovány, a to i v případě, že jsou součástí směsi nebo jiného druhu zboží. Patří sem nejen chemické látky používané v průmyslovém zpracování, ale také ty, s nimiž lidé přicházejí do styku v každodenním životě - např. čisticí prostředky, barvy a laky, oděvy, hydratační krémy, plastové zboží, nábytek a elektrické spotřebiče. Z tohoto důvodu je nařízení mimořádně důležité pro většinu podniků v EU. Výjimku tvoří látky, které podléhají stejně silným zákonům, např. potraviny, krmiva a léčiva. Výjimky však existují pro odvětví výzkumu a vývoje a v oblasti polymerní chemie. Polymery jako takové v současné době rovněž nepodléhají registraci.

V ideálním případě by se látky měly registrovat pouze jednou. Aby se tak stalo, podávali by výrobci a dovozci stejné látky své žádosti o registraci společně a spojili by se do tzv. konsorcia, v jehož čele by stál "hlavní žadatel o registraci". Úzká výměna je výslovně žádoucí, takže žadatelé o registraci by měli - kdykoli je to možné - sdílet údaje o inherentních vlastnostech látek spravedlivým, transparentním a nediskriminačním způsobem. To nejen podporuje konzistentnost údajů a zabraňuje zbytečným zkouškám na zvířatech, ale také šetří náklady na straně žadatelů o registraci díky tomu, že agentura ECHA vybírá poplatek i za registraci látek. Ten přichází navíc k výdajům na stanovení potřebných (toxikologických) údajů.

Zeměpisná působnost nařízení REACH zahrnuje členské státy Evropské unie a Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Po zavedení nařízení REACH v roce 2007 vznikla právnickým osobám v členských státech EU povinnost dokončit do roku 2018 registraci každé příslušné chemické látky, kterou vyrábějí nebo dovážejí do EU v množství nejméně jedné metrické tuny ročně. To nyní znamená, že máme k dispozici komplexní databázi, která podrobně popisuje důležité chemické látky na trhu EU.

I když tyto společnosti vyvážejí výrobky do celní unie EU, nejsou přímo vázány povinnostmi podle nařízení REACH. Odpovědnost za splnění požadavků nařízení REACH - např. za registraci látek - nesou naopak dovozci se sídlem v EU. Výrobce mimo EU však může také jmenovat jediného zástupce se sídlem v EU, který vyřídí nezbytné povinnosti a zjednoduší přístup následných uživatelů.

Úřady mohou zcela zakázat používání nebezpečných látek nebo jejich uvádění na trh, pokud představují nepřijatelná rizika pro člověka nebo životní prostředí, která nelze kontrolovat. Případně mohou orgány také rozhodnout o omezení jejich používání nebo o tom, že tyto látky budou podléhat předchozímu povolení. Například příloha XVII nařízení REACH obsahuje seznam látek a skupin látek, jejichž výroba, používání a/nebo uvádění na trh EU je zakázáno nebo omezeno.

Orgány se zabývají zejména látkami, které jsou karcinogenní, mutagenní a/nebo toxické pro plodnost - tzv. látkami CMR (karcinogenní, mutagenní, reprotoxické) a látkami PBT. Látky PBT jsou látky, které zůstávají v životním prostředí po dlouhou dobu, hromadí se v živých organismech a jsou toxické (P = perzistentní, B = bioakumulativní, T = toxické). Příloha XIV obsahuje seznam chemických látek, které byly v minulosti vyhodnoceny jako PBT nebo CMR; tyto látky lze vyrábět nebo používat pouze tehdy, pokud byly speciálně a výslovně povoleny.

Chemie se neustále mění a systém REACH to zohledňuje. Nové poznatky o látkách se mohou promítnout do změny jejich klasifikace, což může mít pro zúčastněné strany nejrůznější důsledky. Totéž platí, když se revidují seznamy látek podléhajících povolení a/nebo omezení.